Odpírání národního referenda zakotveno v samotné české Ústavě
K provolání Babišova ANO,že strana hodlá iniciovat celostátní referendum o korespondenční volbě pro občany v zahraničí,poslanecký matador Marek Benda oponoval,že prosazení korespondenční volby je (prý) marginálií pro vládní koalici. A referendem by přišla státní pokladna o 3/4miliardy korun...Lze mít zato,že mimořádné schůze Poslanecké sněmovny a časté přezkumy zákonů Ústavním soudem možná vyšly dráž než jedno vyhlášené referendum (o vícero otázkách).
Odpůrci národního referenda zapírají,že se za třicetlet nakupilo nemálo otázek,na nichž parlamentní zastupitelé nenalézají shodu,včetně revize vágní Ústavy. Například: střídání času; „Národní park Křivoklátsko“; zálohování plastových i hliníkových nápojových obalů; Manželství „pro všechny“; přímá volba starostů...Česká pirátská strana - (sebe)zavlečená do stávajícího ministerského kabinetu - rezignovala na prosazení i jednorázového referenda - právě v otázce Manželství „pro všechny“. Není se co divit,pakliže průzkumy veřejného mínění se vydávají v Česku za hlas lidu.
I když Poslanecká sněmovna (se Senátem) „vyprodukuje“ ročně stovky předpisů,ba se svolávají časté mimořádné schůze,poslanci nechali všechny předlohy referendového zákona „spadnout pod stůl“,takže po volbách v roce 2021 Strana přímé demokracie (SPD) ji „oprášila“ (Sněmovní tisk 8 - předtím tisk 35). Senátorka Hana Marvanová,která nepatří k otevřeným odpůrcům celostátního referenda,před více jak 10lety ozřejmila příčinu jeho naprostého vynechání v české Ústavě: coby důsledek “spěchu” v roce 1992 byl přijat “dobový kompromis”. Odpůrci plebiscitů jsou tuze spokojeni nejen vytěsněním slůvka referendum v Ústavě,ale i jiným „kompromisem“. V EU se referendum zastřeně nazývá Evropská občanské iniciativa,ba jeho výsledek je možno ignorovat po celé volební období (otázka střídání času). Na právnických fakultách v Česku se proto uvěřitelněji vtlouká i nejmladší generaci do hlav,že celostátní referendum je doplněk zastupitelské demokracie (populisty a nepřátelskými mocnostmi zneužitelný),nikoli jeden z nástrojů občanské participace (=česky řečeno: podílení se na správě věcí veřejných).
Zarytí odpůrci celostátního referenda se nemusí obávat,že ANO prosadí všelidové hlasování třebas o EURu. V samotné Ústavě (Článek 2-2) Česko má „pojistku“,která referendum anuluje: Ústavní zákon může stanovit,kdy lid vykonává státní moc přímo. Z formulace textu plyne,že nestačí k vyhlášení všeobecného referenda adekvátně početná (poslanecká či lidová) iniciativa,ale musí být přijat dodatek Ústavy(=ústavní zákon). Ústava předpokládá (slovíčko kdy) nanejvýše vypsání nějakého jednorázového plebiscitu,jak se i jednou stalo (v otázce vstupu do EU). Do konce světa tak prudérní čeští právníci mohou vykládat,že pokud nebyl odsouhlasen ústavní manuál pro národní plebiscit,nelze ho ani iniciovat. „Konzervativní“ zákonodárce nevyděsí fakt,že jimi bylo uzákoněno referendum místní (22/2004 Sb. - předtím 298/1992 Sb.) - i krajské (118/2010 Sb.). Nijak nevadí voleným zástupcům lidu napříč politickým spektrem,že necelostátní referenda nejsou ústavními zákony. Poslanecký návrh uzákonění národního referenda SPD (Sněmovní tisk 35) také nemíní novelizovat Ústavu,ale přijmout nějaký kvaziústavní předpis. V Česku umíme „očurávat“ Ústavu...
Z nitra pražské (nejstarší) právnické fakulty (PF UK) se šíří o referendu sofistikované „povídačky“. Stávající Proděkan - zároveň vedoucí katedry Ústavního práva a státovědy PF UK - v knižním Komentáři Listiny základních práv a svobod (z roku 2022) vykládá (strany 898-900): neuzákonění referenda není ústavním deficitem,protože ustanovení ve skutečnosti představuje výhradu ústavního zákona,nikoliv pokyn ústavodárce,že má být nějaká úprava přijata (může stanovit...). Ano - slovíčko může,jímž je doslova zamořena česká Ústava,je tou nejsilnější pojistkou aktivace národního referenda,když Ústava žádné pokyny zákonodárci neobsahuje. Docent Marek Antoš promoval na PF UK v době,kdy byl jejím děkanem advokát Gerloch. Profesor,jenž je hlavním autorem učebnice ÚSTAVNÍ SYSTÉM ČR (6.vydání z roku 2022),přispěl k tomu,že slovíčko může v české Ústavě je tou nejmohutnější „pojistkou“ neuvolnění referenda. Prý (strany 100-101) není zcela zřejmé,zda se formulací “může” rozumí podmínka nezbytná pro přímý výkon státní moci lidem...nebo zda je třeba ji chápat tak,že způsob přímého výkonu...může být stanoven i ve formě ústavního zákona...Nicméně podle platné ústavní úpravy může být ústavním zákonem přijatým ad hoc stanovena možnost referenda v jakékoliv otázce...Je nanejvýše tristní,vyloží-li uznávaný profesor práva dikci krátkého souvětí české Ústavy nepřesvědčivě. Nepřekvapivé -- učí-li se na Právnické fakultě UK,jak plyne z oné učebnice (například strana 67),že ústavní zákon smí „ležet“ vedle Ústavy. Sněmovní tisk 35 došel do pražské Sněmovní pravděpodobně z PF UK.
Vysokoškolský učitel Antoš - ve věku 44let “opentlený“ pěti tituly -,ač neadvokát,nepostrádá lstivou odpověď i na mimoústavní uzákonění místního a krajského referenda. Prý: není v rozporu s „výhradou“,protože nejde o výkon státní moci,ale o hlasování v samostatné působnosti. Právníci v Česku,včetně soudců - běžně nerozlišující moc veřejnou a státní -,ulpívají,když se jim to hodí,na jednom z výrazů. Právník Antoš výklad Článku 21-1 LZPS uzavírá arogantním ptydepe: chybějící úprava nevybočuje z „evropského standardu“. Ideologicky zarytí odpůrci celostátního referenda se nepochybně uchylují k nehorázné propagandě. Celostátní referendum je ústavně cele zakotveno na Slovensku. V Irsku i v Polsku se v referendu hlasuje i o zákonech. Netřeba rozebírat podmínky aktivování referend v mnoha dalších zemích Evropy: přehled mají k dispozici i poslanci a senátoři (studie Parlamentního institutu).
Senátorka Hana Marvanová projevem v Senátu - u příležitosti dvacetiletí Ústavy (v roce 2013) - neodhalila pravdu “dobového kompromisu”,nýbrž oživila mýtus o něm,asi aby nebyla ukamenována odpůrci celostátního referenda. V roce 1992 totiž byla přijata “bratry” Slováky nová Ústava (460/1992 Zb.) též v “rozvodovém” shonu,avšak referendové články nepostrádá (ŠTVRTÁ HLAVA - Druhý oddiel). Stejnětak před 31lety Česko mělo jakousi hotovou předlohu pro vtělení národního referenda do Ústavy (zákon 327/1991 Sb.). “Dobový kompromis” v našem právním řádu Česko nenápadně posouvá ke kultuře Orientu. Honorace PF UK bude trpně koukat,až jednou „ad hoc“ ústavní zákon „očurávanou“ českou Ústavu “vyřadí z provozu”...