Ústavní soud nemá (za vysokého rozpočtového deficitu) „licitovat“ výši penzí
Premiér Fiala se dosud nepokouší vyhlásit „výjimečný“ stav pro prosazení konsolidace státního rozpočtu,ač realita,že státu hrozí značné hospodářské škody,patří ke Stavu ohrožení státu (Zákon o bezpečnosti ČR:110/98 Sb.),sice zákonem špatně charakterizovaného (Čl.7-1). Prezident republiky Pavel neprozíravé obcházení onoho zákona nepřešel výtkou vůči Vládě,ale třeskutý § 67ca Zákona o důchodovém „pojištění“,vzhledem k neodkladnosti fiskálního opatření,raději „ratifikoval“ (předpis 71/23 Sb.). Novináři správně kritizovali tristní načasování projednávání vládního opatření - nevalorizovat v létě penze cele - v kontrastu k nevůli Pětikoalice zvýšit kvůli deficitu státního rozpočtu některé daně-,avšak pominuly,že projednání valorizace penzí za Stavu ohrožení státu by nedostalo novou hlavu státu do delikátní situace,že má vetovat zákon Vládě,jíž zároveň „nechce házet klacky pod nohy“. Za Stavu ohrožení státu by totiž prezidentské veto vůbec nepřicházelo v úvahu (Čl.8-3 zákona). Čeští novináři Stav ohrožení státu – fakticky námi žitý nejpozději od začátku mrazivé či hybridní války s Ruskem - důsledně kolektivně vytěsňují,tedy jsou rovněž aktéry zápletky zuřivého odporu opozice vůči „revizi“ valorizace penzí za poslední takzvané Legislativní nouze.
Zápletka vystavení čerstvé hlavy státu dilematu při zvažování veta schváleného vládního opatření byla vystupňovaná pikantněji,což média opominuly taktéž. Každé zvýšení starobních penzí totiž znamená i automatické zvýšení nemalých výsluh (výsluhové příplatky): na podzim se státní rozpočet kvůli výsluhám navýšil o 700miliónů (Sněmovní tisk 284 - 344/2022 Sb.). Zvolená hlava státu je se svým statusem Armádního generála ve výslužbě samozřejmě příjemcem (tučné) výsluhy. A vedle ní nemalá skupina bývalých policistů a vojáků všech (důstojnických) šarží. Zápletce zkoncentrovaného střetu zájmů a potenciální mobilizace „vysloužilců“ by se předešlo nejen vyhlášením „výjimečného“ stavu (Zákon o bezpečnosti ČR),ale i nabídkou demise Předsedou vlády ihned po zvolení nové hlavy státu. Petr Pavel by následně mohl jmenovat (nadstranický) ministerský kabinet,který by důležitá vládní (fiskální) opatření prosazoval s patřičnou podporou v Poslanecké sněmovně. Místo „rekonstrukce“ ministerského kabinetu však máme čekat na to,jak se „vyjádří“ Ústavní soud (ÚS) ! I veřejnoprávní média vštěpují veřejnosti,že poslední slovo ve sporu Vlády s opozicí musí mít právě ÚS,když předpis 71/23 Sb. zavání (pravou) retroaktivitou a Legislativní nouze nebyla právně „čistá“.
O míře zvýšení penzí ÚS by rozhodovat neměl,natož ústavní soudci v seniorském věku,kterým je i soudce čerstvě jmenovaný (Jan Svatoň). V některých zemích (například Maďarsko) není dovoleno (ústavnímu) soudu,aby posuzoval finanční zákony za fiskálního rozvratu. Lze kritizovat takové věcné omezení působnosti ústavního tribunálu,ale je to logické. Čeští ústavní soudci nebyli vždy nanejvýše zdrženlivý v otázkách hospodářské politiky Vlády. ÚS (v roce 2011) za světové ekonomické stagnace zabránil danit (snížit) Stavební spoření (Pl.ÚS 53/2010),a to právě „díky“ nesmyslnému projednávání vládního balíčku Legislativní nouzí. Též Ústavní soud v Česku razantně zasáhl do samotného penzijního systému. V roce 2010 ÚS vyřkl doktrínu (Pl.ÚS 8/2007) potřebnosti posílení zásluhovosti starobních penzí (byla důvodně zastropována,i poněvadž nejde o ryzí pojištění),která vyhovuje soudcům s vysokými platy (asi nikoli náhodou návrh u ÚS podal Krajský soud v Ostravě !!?),čímž se penzijní systém snadno ocitá v „červených číslech“. Dodnes čeští soudci odmítají uznat,že vysoké funkční požitky jim umožňují si „nastlat polštář“ pro své stáří. Ústavní soud do penzijního systému nepřímo zasáhl i Nálezem z července 2014 (Pl.ÚS 31/2013),když zrušil Parlamentem prosazené “diskriminační“ zdanění (odejmutí základní slevy na dani z příjmů) výdělečně činných penzistů. (Tehdy 70letý Předseda Ústavního soudu se obskurně sám určil za soudce zpravodaje…!) Šlo o přezkum ustanovení,které bylo schváleno Parlamentem coby opatření právě i s cílem stabilizace státního rozpočtu. V „bohaté“ SRN a dalších zemích se penze nemálo (proporcionálně) daní,což čeští novináři nezamlčují,ale zaúkolování ÚS ve valorizační rozmíšce tleskají.
Český Ústavní soud sice před 12lety důkladně vysvětlil zákonodárcům a parlamentním právníkům (Nález Pl.ÚS 55/2010 : oddíl V.C: body 80,87.-88.),že Stav legislativní nouze nemá být alternativou některého ze tří „výjimečných“ stavů (Zákon 110/1998 Sb.),včetně Stavu ohrožení státu. Žel ústavní soudci stereotypní obcházení zákona s časem blahosklonně tolerují – v rutinním právnickém „ptydepe“ (naposledy Nález Pl.ÚS 7/2022 - oddíl V.1 c - bod 75.): O ústavně aprobovaný stav legislativní nouze půjde tehdy, existuje-li významný důvod srovnatelný s důvody pro postup podle čl. 8 ústavního zákona o bezpečnosti...Musí jít o takové mimořádné okolnosti, jež se zjevně vymykají běžnému průběhu politických procesů [např. hrozba legislativního „vakua“...] a které přináší riziko shora uvedených kvalifikovaných újem, nebo o okolnost, jakou představují přírodní katastrofy či jiné nepředvídatelné události...Stav legislativní nouze (a s tím související zkrácené projednání návrhu zákona) je tedy podmíněn existencí mimořádné okolnosti a její intenzitou. ÚS,jenž se proměnil ve třetí parlamentní komoru,je součástí českého marasmu krizových norem a jejich aplikace. Přesto ústavní soudci se svou autoritativní mocí mají každou Vládu „v hrsti“,pokud koná neprozíravě a potrefená opozice v ÚS spatřuje „spasitele“. Ústavní soudci mají silnou páku na volené zástupce lidu napříč politickým spektrem,pokud právníci formulují zákony velmi vágně,čímž se lze stěží vyhnout „retroaktivitě“ ve schváleném (mimořádném) opatření. Je málo pravděpodobné,že by se čeští ústavní soudci (aspoň ti v penzijním věku) vzdali vládní opozicí ohlašovaného přezkumu předpisu 71/23 Sb. Ústavní soudci nemají ve zvyku vylučovat se z projednání věci,i když jde o jejich platy (Pl.ÚS 20/2015) !!! A stát jejich (tutlanou) podjatost nevznáší - agilní poslanci či senátoři,chtějí-li dosáhnout „vyjádření“ ÚS,rovněž ne.
Neomezení působnosti Ústavního soudu dělá z valorizační zápletky hotovou „telenovelu“. Vždyť někteří ústavní soudci v Česku nebývají nanejvýše zdrženlivý ve veřejném vystupování i po odchodu ze soudcovské funkce. Exmístopředsedkyně ÚS (též expředsedkyně Nejvyššího soudu) Wagnerová osočila Vládu z pitomé mazanosti:
Stav legislativní nouze je možno vyhlásit pouze za mimořádných okolností,v jednacím řádu Sněmovny jsou možnosti vymezeny případy, kdy jsou zásadním způsobem ohrožena základní práva a svobody občanů nebo bezpečnost státu nebo když státu hrozí značné hospodářské škody. První dvě podmínky zcela jistě v úvahu nepřichází a třetí – značné hospodářské škody – je s otazníkem. I Ústavní soud v minulosti řekl, že musí jít o hospodářskou škodu takového rozsahu,aby se co do intenzity poškození dala srovnat s prvními dvěma podmínkami. A škoda necelých dvacet miliard není tak enormní. Konec konců i ministr financí říká, že by na to v rozpočtu peníze našel. Na konci února šéf státní kasy v Otázkách Václava Moravce uvedl, že je rozpočet natolik robustní,že by se do něj vešla i případná plná valorizace důchodů v hodnotě 1770 korun. Propásli okamžik,kdy občanům vzniklo legitimní očekávání,že bude penze zvýšena. Vláda se to ve své argumentaci snaží kroutit tak,že legitimní očekávání vzniká až s tím vládním nařízením,ale myslím,že v zákoně je způsob valorizace popsán tak přesně,že si to každý dokáže spočítat i bez vládního nařízení. Zákon změnili v průběhu hry. Na jednu stranu chápe,že vláda nechtěla snižovat valorizaci začátkem roku v kampani před prezidentskými volbami,ovšem dodává, že to není ústavněprávně relevantní argument.
Jde ze strany paní Wagnerové o pro ní typickou hubatost,avšak bývalá senátorka – a rovněž penzistka –má v době fiskálního rozvratu (desítky miliard jsou pakatel) mlčet o nastražené pasti “legitimního očekávání” . Už jenom protože nadužívaný Stav legislativní nouze a kazítka v mnoha zákonech jsou dílem českých právníků,k nimž Eliška Wagnerová nepochybně patří,ač profesně působila i v Kanadě či Německu.
Soudci v Česku - trvale lobující za zavedení výsluh pro sebe (!!?) - nejspíše rozuzlí spor o valorizaci v mocenském zákulisí. Ústavní soud ČR odhlasování § 67ca Zákona o důchodovém „pojištění“ navýbornou nerozsoudí.