Lékařský stav nám slouží s elitářskou mentalitou
V přítomnosti sledujeme,že (mladí) lékaři z nemocnic vzdorují nejnovější novele ZÁKONÍKu PRÁCE (281/2023 Sb.) - přijaté parlamentní cestou a nenapadené u Ústavního soudu ! MUDrují,že všichni vystudovali na „nejtěžší“ české vysoké škole (6let)...Manipulativně,protože část jejich studia je fakticky postgraduální (vysokou školu absolvují již s doktorským titulem).
Mladší lékaři z nemocnic mají za nedůstojné,že jejich mentoři a lektoři (starší a zkušenější lékaři) jsou vůči nim pánovití až rabští. Na vrstvu mazáků mezi lékaři (přednostové,primáři) nemocniční lékaři v Česku však jsou smíření. (Mladí) lékaři „trénují“ ve své profesi mimojiné i megaslužbou (od pátku až do pondělí). Pod rouškou ubohé kritiky „nelegálních přesčasů“ jde lékařům prvotně o zaručené horentní platy,ale i jakési služební výsluhy (za něž lobuje také soudcovský stav). Přitom žádný lékař není nucen pracovat zrovna v nemocnici. Po desítky let nemocniční lékaři a sestry pracují "přesčas". Če(skosloven)ští nemocniční lékaři (asi) nikdy nevykonávali svou profesi po dobu maximálně osmi hodin. V nemocnicích nelze mluvit o pracovních směnách,ale toliko o vykonávaných službách. A i kdyby se nemocniční služba nazývala práce s přesčasy,tak v Česku jde o dávno přijímanou konvenci,přenesenou do tržního hospodářství po sametovém převratu,protože nemocnice nejsou socialistickým přežitkem. Lékaři a jejich asistent(i)ky - zvané zdravotní sestry - by se neměly dovolávat ZÁKONÍKu PRÁCE. Zdravotnická povolání by měla působit (ve veřejném sektoru) se Zákonem o zdravotnících,včetně kompletní úpravy způsobu odměňování.
Námezdní dělník neb operátor se u práce skoro nezastaví. V nemocnicích lékaři mají své pokoje s válendami: jejich služby bývá i průběžným relaxem. MUDrlantsky lékařský „dorost“ popírá úděl profese nemocničního lékaře i v 21.století: (ne)pravidelné střídaní služeb v nepřetržitém provozu. A sotva graduovaní nemocniční lékaři jsou velmi rozežraní...Málokteří bydlí na ubytovnách - naopak si pořizují byty (někteří je mají v užívání od realitek přes špitály). Nenažranost lékařů v Česku plyne ze statistik: většina nemocnic vydává na platy minimálně 60procent příjmů,přičemž v HDP vesměs bohatších západních zemích je to o cca 10% méně. Žití českých felčarů „na vysoké noze“ má dopad na ceny i dostupnost (malometrážních) bytů. Nu kolik procent lékařů vlastní chatu či jiný rekreační objekt,se nemluví...Jistě lékařský stav je zainteresován v panující nemovitostní „bublině“. Felčaři za „přesčasů“ v nemocnicích nepostrádají čas věnovat se investičním spekulacím a jinému vedlejšímu podnikání. Tím lékaři jsou „otroky“ svých (kumulovaných) úvěrů a hypoték,proto ultimativně vymáhají vyšší platy. MUDrování lékařů,že kvůli „přesčasům“ nemají hodnotný soukromý (a intimní) život,není vůbec přesvědčivé. Lékařský stav v nemocnicích si za 30let nevymohl na svých představených a zřizovatelích,aby v areálech nemocnic byly budovány byty pro ně a jejich rodiny (partnery). Dnešní české nemocnice jsou výkonné „továrny na zdraví“ - ale povětšinou bez (přechodných) domácností pro jejich zaměstnance,z kolektivní neprozíravosti doktorů !
V debatě o „přesčasech“ (vyššího) zdravotnického personálu se cele pomíjí,že Kolektivní smlouva má být tím jedním lékem na povzdechy „mladých“ lékařů. Citují se § 22-29 ZÁKONÍKu PRÁCE (ZP): V kolektivní smlouvě je možné upravit práva zaměstnanců v pracovněprávních vztazích...Kolektivní smlouvu mohou uzavřít zaměstnavatel nebo více zaměstnavatelů...Kolektivní smlouva je...vyššího stupně,je-li uzavřena mezi organizací nebo organizacemi zaměstnavatelů a odborovou organizací nebo odborovými organizacemi...Odborová organizace uzavírá kolektivní smlouvu také za zaměstnance,kteří nejsou odborově organizováni...Odbory mají obhajovat i odborově neorganizované zaměstnance,avšak pořád se omílá jeden a týž paragraf ZP (§ 93a),a to i veřejnoprávními médii. Nenabádá se právníky k vyjednávání Kolektivních smluv. Místopředsedové vlády (Válek s Jurečkou) se mají zasadit - aspoň v takzvaných fakultních nemocnicích - o takové podnikové (sektorové) úmluvy,nikoli se pokoušet znovu „zmršit“ ZP (tentýž paragraf § 93a byl uzákoněn i zrušen zároveň - body 19.,20. novely 281/2023). Anebo je Kolektivní smlouva v očích českého lékařského stavu něčím hluboko pod jejich třídní úroveň,proto se pojem zákona naprosto tabuizuje ?!!
Debata o „nelegálních“ přesčasech lékařů je slizká,i protože se vytěsňují - nezasazují do kontextu - další pojmy ZÁKONÍKu PRÁCE (§ 78-1g,h): Nepřetržitý provoz, Pracovní pohotovost. ZP (dublovaně) definuje (§ 78-1f) i Nepřetržitý pracovní režim,v němž se zaměstnanci vzájemně pravidelně střídají ve směnách v nepřetržitém provozu zaměstnavatele v rámci 24hodin po sobě jdoucích. A samozřejmě takový režim patří ke každé (větší) nemocnici - až na některé její úseky či oddělení. Lékaři se vychytrale drží ZP,když se jim to hodí...Nu lékaři za pandemie viru čerpaly „mimořádné“ odměny,nikoli Zvláštní příplatky (§ 129 ZP): Zaměstnanci,který vykonává práci v pracovních podmínkách spojených s mimořádnou neuropsychickou zátěží,rizikem ohrožení života a zdraví nebo obtížnými pracovními režimy,přísluší zvláštní příplatek...). I v přítomnosti lékařský stav mluví o proporcionalitě „smluvního“ platu k odměnám (osobnímu ohodnocení),nikoli o nárokování si adekvátních příplatků. „Šéf právníků“ na Ministerstvu zdravotnictví uzřel,že by se měl uzákonit minimální plat lékařům - jako na Slovensku -,což novopečený lékařský hodnostář Přáda tvrdohlavě odmítá. Lékaři se velkopansky vyvyšují nad zaměstnance ostatních sektorů vzájemně provázané ekonomiky,pokud pohrdají zaručeným stavovským platem - i všem zaručenou (minimální) mzdou !!!